Reference

Já a rakovina

V roce 2016 mě navštívila rakovina a změnila mi celý život. Díky rakovině jsem dokázala změnit spoustu věcí v mém životě a nyní jsem šťastnější a spokojenější než před tím. Jsem opravdu vděčná rakovině, že mě donutila učinit v mém životě zásadní změny.

Před vánocemi 2015 jsem cítila obrovskou únavu a po vánocích jsem zašla k lékaři. Dostala jsem antibiotika, ale moje výsledky byly po dobrání ještě horší. Na CT se ukázalo, že mám zduřelý B-lymfom. Když mi doktorka řekla, že jsem vážně nemocná a půjdu na chemoterapii, tak jsem jí nevěřila. Až když mě odvezli na hematologickou onkologii, pochopila jsem, že je zle a zhroutila se.

Velice rychle jsem pochopila z čeho moje rakovina vznikla a když za mnou do nemocnice přišel můj manžel, neřešila jsem s ním svoji nemoc, ale náš vztah. Manžel si dlouhodobě bral různé úvěry a celou naši rodinu zadlužoval. Neměli jsme peníze na nic, přestože jsme oba slušně vydělávali. Úvěry neustále navyšoval nebo si bral další. Já pokaždé věřila, že až úvěry splatí, další si již nevezme. Takhle jsme žili 17 let. Dnes nechápu jak jsem to mohla tak dlouho vydržet a vše mu tolerovala. Nechtěla jsem být sama a snažila se udržet manželství za každou cenu. Nejsem ale ochotná zaplatit vlastním životem.

Sáhla na mne smrt a já dál přemýšlela co ještě musím udělat než umřu. Smířit se s mým tátou! Zavolala jsem mu a 40 let nenávisti se rozplynulo. Bylo to pryč. Došlo mi, že mu nemám co odpouštět, protože on mi neudělal záměrně nic zlého a že mě celou dobu miluje a já jeho taky. Pak jsem pochopila, že dlužím svojí dceři lásku, že ji sice miluji, ale nedávám jí to najevo, takže to neví.

Odmítla jsem se léčit chemoterapií a zůstala jsem doma. Ten problém ze kterého vznikla rakovina, vznikl doma, tak jsem chtěla být doma. A bylo mi krásně. Děti si za mnou vlezly do postele a já si je užívala. Hovořila jsem několikrát se svojí dcerou a podařilo se mi ji opět získat. Cítila jsem, že to bylo na poslední chvíli. V době mé nemoci jí bylo 14 let. V den jejich narozenin jsem zkolabovala a odvezla mne záchranka. Byla jsem přesvědčená, že umírám a že svoje děti už nikdy neuvidím. Rozloučila jsem se s nimi a Liborovi jsem řekla, že mu odpouštím. V nemocnici jsem čekala, kdy umřu. Dívala jsem se na hodiny a čekala, kdy to přijde. Když bylo 6 hodin ráno, tak jsem si řekla, že už neumřu, že kdyby Bůh chtěl, tak si mě v noci vzal. Vím, že je to naprosto nelogická úvaha, ale já o tom byla přesvědčená a uvěřila jsem, že se uzdravím, že je to moje cesta a na jejím konci budu zdravá. V nemocnici jsem potkala osvíceného lékaře, který nezavrhoval alternativní léčbu rakoviny. Vysvětlil mi moji situaci a já se rozhodla pro chemoterapii.

Před onemocněním jsem užívala koloidní zlato. Užívala jsem ho i nadále. Pomáhalo mi zmírňovat vedlejší účinky léků, které jsem musela brát. Po návratu z nemocnice, kde jsem absolvovala první chemoterapii jsem se vrátila domů a těšila, že znovu budu brát všechny ty alternativní přípravky a potravinové doplňky, které mi tolik pomáhaly. Nebyly tam. Můj manžel mi je všechny vyhodil. Byla jsem nešťastná a zoufalá, měla jsem pocit bezmoci. Můj zdravotní stav se rapidně zhoršil. Musela jsem znovu do nemocnice, protože vedlejší účinky chemoterapie byly tak silné, že jsem nevěděla, jestli mě ničí více chemoterapie nebo rakovina. Po této chemoterapii jsem začala brát opět koloidní zlato i stříbro a vedlejší účinky chemoterapie zmizely. Rozhodla jsem se, že se rozvedu. Po chemoterapii jsem pak už byla jen velice unavená. Věděla jsem, že tři dny musím ležet a že pak už to půjde zase nahoru. Nevypadala jsem nemocně. Tedy alespoň v obličeji ne. Byla jsem extrémně hubená a vypadaly mi vlasy, ale přesto jsem měla zdravé červené tváře. Lidé mi říkali, že vypadám dobře a zdravotníci se shodli na tom, že člověk po chemoterapii vypadá jinak. Věřím tomu, že to bylo díky zlatu a stříbru. Nevím jak léčbu prožívají ostatní, ale já jsem velice dobře spala, měla jsem chuť na sex a na jídlo. Nezvracela jsem, prostě jsem byla jen unavená, ale i ta únava ustupovala. Čím déle jsem byla po chemoterapii, tím lépe mi bylo. Po osmi dávkách chemoterapie mi lékařka sdělila, že jsem zdravá.

Já jsem se ale zdravá necítila, protože ten problém ze kterého rakovina vznikla nebyl vyřešen. Nebyla vyřešena příčina nemoci, ale jen ten průvodní znak. Pochopila jsem, že pokud něco neudělám, tak do půl roku jsem v nemocnici zpátky a budu to celé absolvovat znovu. Zlato, stříbro a terapie je sice super a pomáhalo mi to, ale nemohlo to zabránit tomu, aby se rakovina nevrátila. To jsem musela udělat sama. Po vánocích jsem podala žádost o rozvod. Ulevilo se mi. Od té doby se můj zdravotní i psychický stav jen lepší. V létě jsem už byla rozvedená a bývalý muž se odstěhoval. A já cítím, že je to dobře. Je mi skvěle. Tak dobře jsem se ještě nikdy ve svém životě necítila. Zlato i stříbro beru dál. Vrátila jsem se do práce a zvládám to. Necítím se unavená, za to vděčím zlatu, to vím. Stříbro mne pak chrání od infekcí, kterým bych se musela jinak složitě vyhýbat. Lidé mi říkají, že vypadám lépe než před nemocí. Díky koloidnímu zlatu mám dokonce i nádhernou pleť bez vrásek. Vyhodila jsem make up, protože teď mám tak pěknou pleť jako nikdy v životě. Mám zdravé husté vlasy. Krásnou hladkou pokožku. Jakobych omládla. Lidé mne nepoznávají, protože vypadám úplně jinak než před nemocí.

Změnila jsme se nejen zevnějškem, ale i vnitřně. Našla jsem ten vnitřní klid. Mám radost ze života a to díky rakovině a Karlu Dolejšovi a Bohu.

Děkuji ti rakovino, děkuji ti Karle, děkuji ti Bože.

Monikafirstova.m@seznam.cz